MALTA aneb první světlušková dovolená

Po prvních cestovatelských zkušenostech už vím, že vše na portálu funguje na 100 %.

Díky mé, i když zatím minimální aktivitě, mi na cestovním účtu i travel-kartičce přibyla další eura. Tak teď pořádnou dovolenou u moře. Kam?

S mužskými je někdy těžká domluva a tak došlo k tomu, že vyrážíme na dámskou dovču s Andrejkou.

Normálně bych si to těžko mohla dovolit zaplatit celou dovolenou i mé 21leté dceři. Teď tu byla jedinečná příležitost.

Andrejku jsem trochu obelhala. „Pojedeš se mnou k moři?“ zeptala jsem se. Andrejka s vidinou 10denní válečky all-inclusiv u moře okamžitě souhlasila. Chvíli jsem skutečně probírala světluškové úžasné nabídky 4 a 5hvězdičkových hotelů all-inclusiv v Turecku, Řecku či na Mallorce za až neuvěřitelné ceny.

I s letenkou a transferem z letiště vycházely tyto dovolené opravdu o tisíce levněji než od cestovek.

Já to ale nedám, v hotelovém resortu all-inclusiv se po třech dnech unudím…. Síla myšlenky je velká. Hop, skočily na mě z internetu akční letenky na Maltu.

Když mají Světlušky na portále všech 920 leteckých společností, tak to tam musím tuhle akční cenu dostat taky.

Vzhledem k tomu, že jsem byla omezená přesným termínem od-do, byla akce menší.

Ale přece jen za 8.500,- kč dvě zpáteční letenky stály za to.

Pak už jen „ťuk“ apartmán v hotelu na strategickém místě, abychom mohly vyrážet na výlety a pláže po celé Maltě i ostrovech. Zaplaceno 3 diamantové vouchery z mého cestovního kreditu a letenky z cestovního účtu.

Bylo to fakt divný, že jedu na dovču a z mého účtu nezmizely peníze…

Andrejce jsem pomalu a jistě naznačovala, že dovolená nebude úplně válecí, ať si nezapomene sbalit pohodlné boty a oblečení, ne moc, čas na převlékání asi nebude….Když ke mně přijela se svým zavazadlem, vypadalo to, že se chystá někam na měsíc – patery boty, šestery šaty, asi 21 triček a tílek. Podstrčila jsem jí obrázky pláží a krásných míst, které s ní hodlám navštívit a zatímco jsem líčila své plány, zkorigovala jsem její kufr. Stejně propašovala navíc  jedny šaty, sukni a do mého batohu asi 5 kg módních časopisů. Ještě že na letišti nechtěli převážit mé příruční zavazadlo do letadla, které jsem jakoby s lehkostí pronesla.

Na Maltě jsme přistály 29.08. 2017 v 21:45. Měla jsem možnost si objednat i transfer do hotelu. Ale proč bych to dělala?

Z letiště přímo k hotelu jede autobus za 2 eura.

Na kufry z letadla jsme čekali 45 minut. Už tady mě mělo trknout, že malťani si s časem opravdu hlavu nelámou. Stihly jsme naštěstí poslední večerní autobus k nám do hotelu. 21 stanic… budeme je počítat… Ježíš, ty stanice na displeji  se pořád mění a autobus nezastavuje…kde jsme, kdy bude ta naše? Aha, člověk musí stisknout před příjezdem do stanice včas tlačítko, jinak autobus ani nepřibrzdí. Teď jsme měly vystoupit! Pozdě…naštěstí další zastávka byla asi jen 500 m za hotelem, takže jsme se holt trochu prošly s kufry…

Abyste tomu rozuměli. Na Maltě i přilehlých ostrovech je super autobusová síť, dostanete se autobusem, kam chcete, ale musíte se s nimi naučit jezdit.

Základní pravidlo je, že autobus na zastávce zastaví jen tehdy, pokud dáváte výrazně znamení rukou, tedy stopujete. Uvnitř autobusu musíte včas zmáčknout před cílovou zastávkou tlačítko.

Jestli se domníváte, že autobus, a to i když právě vyjel z výchozí stanice, zastaví na zastávce, na které stojí třeba 20 lidí, mýlíte se. Takže pokud jste menšího vzrůstu, stojíte v davu na zastávce, je lepší se prodrat dopředu, abyste viděli na číslo přijíždějícího autobusu a včas mávali. Řidiči naprosto ignorují, že na zastávce stojí turisté s výrazem očekávání: „Á konečně jede ten náš.“ Pokud ho nikdo nestopne, přišlápne plyn a vy jen slyšíte: „ÁÁch…what yet?“ A nepoučení turisté čekají další půlhodinu i déle na další.

Časy odjezdů autobusů jsou také velmi orientační. Ani z výchozí stanice nevyráží na čas, plus minus 30 minut je normální. Ale řidiči se usmívají a jsou v poho.

V hotelu jsme dostaly prostorný apartmán. No ale já chtěla s vyhlídkou, ne v přízemí. „Takto jste si to objednali“, bylo mi řečeno. Projížděla jsem svoji objednávku. Aha, tak dlouho jsem přebírala a kombinovala, až jsem skutečně zvolila apartmán bez vyhlídky.  Jsem to trubka, fakt musím číst, co je u těch pokojů přesně napsáno, kombinace vyhlídka, snídaně, standard, superior atd. Vše šlo dokoupit či změnit, ale přišly jsme na to, že přízemí má své výhody – velkou terasu s velkým stolem ve stínu krásné palmy a Andrejka se hlavně nechtěla vzdát 24hodin fungující wifi, která byla jinak za poplatek.

A pak už jen pláže, útesy, historie i prehistorie a samozřejmě i trochu té hysterie. A to když jsme na ostrově Gozo špatně vystoupily z autobusu a já chtěla za každou cenou vidět ten neolitický chrám. „Jak se k němu teď asi dostaneme, když další autobus jede za hodinu?“, vztekala jsem se. Andrejka s klidem zašla za roh a řekla sarkasticky: „Tady k němu třeba po 500 metrech dojdeme?“ Došly. Vstup 9 EUR za 5 šutrů. Sice megalitických, ale není to drahé? Tak tam nepůjdeme. „Fajn,tak kam chceš jít tedy teď?,“ ptá se Andy jak jinak než sarkasticky, navíc s provokativně trpělivým výrazem.

„Najdeme tu Ramla pláž. Je to poetické místo s jeskyní, kde nymfa Kalypsó věznila 7 let Odyssea.”

“A hlavně se tam konečně vykoupeme a zchladíme“, snažila jsem se zachránit situaci. Našly jsme zastávku autobusu. Překvapivě jel vzápětí. „Do you go tu Ramla Beach?“ blejskla jsem se svojí angličtinou. „Yes”, směje se řidič. Na základě zkušeností z předchozích dnů, hlídám cestu na google mapách. „Už tam budeme“, oznamuji. V tom autobus zabočí prudce doleva a jede úplně opačným směrem…Běžím dopředu k řidiči, za jízdy mu ukazuji mapu a ptám se: „Do you go tu Ramla Beach?“ „Yes“, směje se řidič a stále se vzdaluje od kýženého cíle. Další půl hodinu kličkujeme úzkými uličkami různých městeček. Náhle dojedeme na konečnou. Řidič zastaví. Všichni vystupují. Jak to? Běžím dopředu k řidiči: „Hier ist not Ramla Beach!“ Moje angličtina dostává díky nervozitě trhliny. „Yes“, směje se řidič „za 15 minut jedeme dál“. Sedíme, čekáme. Už za 20 minut opravdu vyrážíme. Jedeme tu samou cestu opět zpátky, tam kde jsme nastupovaly…a po další půlhodině OPRAVDU přijíždíme na zastávku „Ramla Beach“. Vzadu v autobuse se spustil potlesk a my zjistily, že jsme nebyly jediné, kdo doufal v to, že tento autobus opravdu jednou dorazí na Ramla Beach.

Zážitků bylo opravdu mnoho, včetně těch gastronomických.

Víte, že tradičním pokrmem na Maltě nejsou ryby či mořské plody? Ale králík, skopové a kozí sýr Gbejna naložený s pepřem a česnekem.

Ovšem sýr je určený jen těm, kdo mají rádi opravdu ostré pokrmy. My tuto „pochoutku“ nedokázaly vůbec dojíst ani s bochníkem chleba. Ještě teď se mi kroutí při vzpomínce pusa.

Vyrazte na Maltu. Najděte si předem místa, které chcete vidět a procestujte ji. Je škoda strávit na Maltě týden na jednom místě.

Pokud se tam vrátím, tak určitě na ostrov Gozo.

Vzhledem k tomu, že je tento přilehlý ostrov mnohem klidnější, než samotná Malta, troufnu si zde půjčit i auto a objet nádherné přírodní krásy. Jezdí se tu totiž vlevo, což v bláznivém centru Maltského ostrova není žádný med. Tam je lepší to nechat na protřelé řidiče autobusů.

Bay Malta a příště třeba Egypt či Indonésie…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *