Dovolme si i smutek…

Svobodné rozhodnutí je v každém z nás. My se rozhodujeme, jak strávíme naše příští chvíle, náš den, náš život. Zda zůstaneme v mlze a inverzi ve městě nebo se rozhodneme strávit víkend na slunci ve spojení s nádhernou přírodou a v energii dobrých přátel. Záleží na nás, co si dovolíme. Dovolit si můžeme prožívat i smutek a bolest, být zamlklí a uzavření. Dovolit si můžeme zažít radost, smích a užít si čas s báječnými lidmi. Nemusíme dokazovat neustále všem, jak jsme silní a stateční a jak vše zvládneme. Dovolme si požádat o pomoc, když ji potřebujeme.

Někdy prostě ta životní energie klesne, pak zase vystoupá. Jde ve vlnách. Dovolme si to zhoupnutí dolů. Můžeme tak objevit tolik věcí sami v sobě, které nemáme zpracované. A pokud se zrovna nacházíme dole, je to ta největší výzva něco pozměnit. Zbavit se starého a naučit se něco nové. Že se nám nechce, když jsme dole a chybí nám energie? Dovolme si najít způsob čerpání energie. Zdroje jsou všude kolem nás a v nás samých. Energie je v pohybu, v hudbě, v přírodě, ve vztazích s rodinou, s dobrými přáteli…

Nechme se inspirovat tím, co přichází teď a tady. Dovolme se těšit na to, až se na té vlně zase vyhoupneme nahoru, že budeme lepší, zkušenější, vědomější. Budeme se cítit báječněji než kdy předtím.  Nelpěme na tom, co nemáme, ale užívejme si to, co máme teď. Dovolme si přát a představovat si to, co opravdu chceme. Nebojme se udělat i ten krok a akci, které vedou ke splnění našeho přání. Dovolme si přijmout i to, že to nevyšlo, že to nedopadlo, dle našich představ. Vždyť je před námi ještě spousta cest, možností a dveří, které se stále otvírají. Dovolme si do těch dveří vstoupit a nebát se stínů, které nesou pochybnosti. Naslouchejme hlasům, které nám šeptají výzvy. Náš život je hra. Dovolme si ho někdy jen pozorovat. Získáme tak nadhled toho, co se v nás děje. Možná je to docela legrační nebo nesmyslné, co tak dramaticky řešíme. Dovolme si to pustit, nechat to běžet a jen pozorovat, co se bude dít. Možná budeme překvapeni, možná zklamáni, možná nadšeni…

Možná máme pocit, že nemáme sílu na nic. Tak si klidně dovolme být chvíli bez síly a jen odpočívat.  Naslouchejme a pozorujme. Dovolme si vnímat odpovědi, které k nám chodí. Otevřeme oči, uši a srdce. Ve fázi, kdy jsme nejcitlivější, jsme i nejvnímavější. Dovolme si tedy uvěřit naší intuici a vydat novým směrem, ačkoli nám to může připadat nemožné.

Jedna odpověď na “Dovolme si i smutek…”

  1. I think this is among the most significant information for me. And i am glad reading your article. But should remark on few general things, The site style is wonderful, the articles is really nice : D. Good job, cheers Leticia Toiboid Dominick

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *